Gnoči a pucle

Dáme si gnoči a smúsí, po jídle cécéá pucle. Jak dnes mluvíme? Ve finále žádná hitparáda

Protože taky nesnáším špatnou výslovnost cizích slov (obzvláště těch hodně známých), zaujal mě tento článek. :-)

Anglické pití čaje

Všimli jste si někdy, jak často popíjejí hrdinové knih od britských autorů čaj? (Podotýkám britských – Američani, Francouzi a další národnosti většinou dávají přednost kávě.)

Angličtí hrdinové ale pijí čaj po ránu, vaří si ho v zaměstnání, chodí do čajoven a vzájemně si na návštěvách nabízejí šálek čaje. A to nejen v knihách z přelomu předminulého století, ale i v těch současných, a to nezávisle na žánru, například v humoristických románech nebo v detektivkách.

Nic proti kafi, taky ho mám ráda, ale čaj je čaj, a anglické pití čaje má zkrátka svoje kouzlo.  

Ty naše kanály

Před pár dny jsem se vrátila ze služební cesty do Bruselu. Byla jsem tam už asi po stopadesáté a nepřihodilo se mi tam nic zvláštního, prostě normální služebka. Vzpomněla jsem si ale na jednu příhodu, která se odehrála přesně před rokem. Dodnes si ovšem nejsem jistá, jestli je to spíš k smíchu, nebo k pláči.

 

Bydlet jsem tehdy měla v novém neznámém hotelu. Můj nejoblíbenější bohužel zrovna přestal fungovat a skoro všude jinde bylo obsazeno. Netuším, jaká monstrózní akce v tom termínu právě probíhala, nicméně v centru (a většinou ani mimo něj) se ubytování sehnat nedalo. 

 

Paní, která má u nás v práci na starosti zajišťování služebních cest, mi tedy v zoufalství objednala laciný hotýlek poblíž Gare du Nord. Nu, dobrovolně bych se v těch končinách neubytovala. Úplně nejlépe jsem se tam necítila ani ve dne, natožpak večer.

 

Hotel sám o sobě mě ovšem docela příjemně překvapil. Pravda, nepatřil zrovna k nejluxusnějším, ale nedostatky ve vybavení pokoje či čistotě schodiště doháněli neobvyklou vstřícností. Recepční byl moc příjemný a opravdu se snažil, abych byla spokojená. Když jsem si po příjezdu na recepci vyřizovala ubytování, požádal mě, abych chvilku počkala, že mi v pokoji technik zrovna cosi montuje na televizi. Usoudila jsem, že se snaží opravit nějakou závadu. Recepční mi zatím nabídl kávu a byl opravdu velmi milý.

 

Za chvíli se dostavil ten chlapík od televize, řekl, že je vše OK, a já jsem se mohla nastěhovat. Recepční podotkl, že mi tam nastavili nějaké „naše“ kanály, když jsem z té východní Evropy, abych se měla na co dívat. Evidentně se mi snažili udělat radost. Což se jim tedy ve výsledku velmi povedlo, protože "našich" kanálů jsem tam našla celou řadu a mohla jsem si pak celý večer procvičovat polštinu a ruštinu. Anglický, francouzský či jakýkoliv jiný kanál ale nefungoval ani jeden, takže jsem fakt měla radost…