Navštívily jsme samozřejmě řadu krásných kulturně-historických památek, ale také parků, kavárniček, obchodů a vůbec všech míst, která si svědomitý turista nenechá ujít. Velmi příjemná byla i celková atmosféra města, víno výborné, domorodci sympatičtí a ochotní a mile nás překvapila i výborně fungující doprava. Četné palmy a stromy se zrajícími citrusovými plody sice asi v jihoevropské zemi příliš nepřekvapí, ale dodávají příjemný pocit exotiky. Počasí nebylo vždycky úplně ideální, někdy pršelo a i dost foukalo, ale většinou bylo docela příjemně. Úmorná vedra, velký to nepřítel poznávání památek, se naštěstí dostavila až poslední den.
Má-li člověk trochu víc času, za návštěvu stojí i některá jiná místa, do kterých se dá z Lisabonu pohodlně dojet, například Sintra nebo Évora, kam jsme se vypravily i my. Někdy bych se určitě chtěla do Portugalska vrátit a podívat se třeba také do Porta nebo na Algarve.
Památky a zajímavosti
Ani nevím, kde začít a co popisovat dřív. V Lisabonu je toho k vidění spousta. Pochopitelně jsme navštívily ta nejvyhledávanější a nejzajímavější místa, doporučovaná v průvodcích i na internetu. Patří mezi ně například Castelo de São Jorge, nejstarší katedrála ve městě Sé Patriarchal, Basílica da Estrela, centrum města Rossio, železný výtah Santa Justa, náměstí Praça do Comércio u řeky, čtvrti Alfama a Bairro Alto se svými úzkými uličkami či několik parků. Jedním z míst, která nelze opominout, je čtvrť Belém s klášterem svatého Jeronýma, Betlémskou věží a Památníkem objevitelů. Městem protéká řeka Tejo, která ústí do Atlantského oceánu. Je opravdu hodně široká a hlavně po dešti obrovské vlny připomínaly spíš moře, ke kterému to z Lisabonu ostatně není daleko. Líbilo se mi to všechno moc, ale nejvíc na mě zapůsobily Národní muzeum azulejos a hřbitov dos Prázeres.
Národní muzeum azulejos neboli kachlíků se nachází v klášteře Madre de Deus. Ten je sice umístěný trochu mimo centrum, ale rozhodně stojí za to si na něj udělat čas. Jsou zde k vidění například krásný kostel a kaple zdobené zlatem a kachlíky nebo několik rajských dvorů. Návštěvník tu ale hlavně může obdivovat obrovskou sbírku kachlíků, která obsahuje nejrůznější kousky, ornamentálně i figurálně zdobené, od 15. století po současnost. Některé jsou jen dvoubarevné, většinou v kombinaci modré a bílé, jiné ale i různobarevné. Mým favoritem se stala modro-bílá ornamentální kombinace, i když krásné byly opravdu všechny. Ještě je k tomu třeba dodat, že spousty kachlíků lze vidět i běžně venku na zdech v ulicích nebo třeba na nádraží. Hřbitov dos Prázeres se nachází mimo centrum města, ale dostat se tam lze poměrně jednoduše. Končí tam totiž slavná linka tramvaje č. 28, která projíždí skrz valnou část města a kterou se řada návštěvníků ráda sveze. Projížďka je zajímavá sama o sobě. Historická stará tramvaj stoupá, klesá a zase stoupá po lisabonských vršcích a v některých částech města projíždí uličkami tak úzkými, že by se člověk mohl pomalu dotknout zdi. A vyplatí se dojet až na konečnou.
Hřbitov dos Prázeres připomíná město. Nenajdou se tu klasické hroby jako u nás, snad ani jediný. Je zde ale plno malých domečků-hrobek, které tvoří ulice a lemují hlavní třídy… Většina domečků má okna, dveře, některé jsou i ozdobeny kachlíky. Najde se tu také pár hradů, chrámů apod. Do některých hrobek je dokonce možné nahlédnout skrze okna a člověka nepochybně překvapí, když narazí na stoleček s židličkami, krajkové záclonky na oknech a další výzdobu. Skoro jako kdyby tu lidé bydleli, nikoliv byli uloženi k věčnému odpočinku.
Může se to celé, pravda, zdát poněkud morbidní, ale rozhodně je to zajímavost, která k Lisabonu patří a kterou člověk hned tak někde neuvidí.
Informace o Lisabonu: https://cs.wikipedia.org/wiki/Lisabon, http://lisabon.poznej.com/
Tramvaj č. 28: http://www.radynacestu.cz/magazin/tramvaj-28/
Národní muzeum azulejos (v angličtině): https://en.wikipedia.org/wiki/National_Azulejo_Museum
Hřbitov dos Prázeres (v angličtině): http://www.thelisbonconnection.com/remarkable-cemetery-of-pleasures-lisbon-cemiterio-dos-prazeres-really-worth-a-visit-final-resting-place-of-portuguese-rich-and-famous-amalia-rodrigues/
Belém: https://www.novinky.cz/cestovani/440473-belem-nefalsovane-srdce-lisabonu.html
Portugalština
Na dovolené v zahraničí se člověk musí nějak domluvit. V centru Lisabonu si turista povětšinou bez problémů vystačí s angličtinou, ale v okrajových čtvrtích nebo v jiných městech je to slabší.
Portugalština je románský jazyk. Kdo umí španělsky nebo italsky, bude celkem dobře rozumět nápisům. Běžnému hovoru Portugalců mezi sebou sice moc ne, ale v restauraci nebo v obchodě se člověk domluví určitě, zvlášť pokud bude prodavač mluvit pomalu. Sice se říká, že Portugalci španělštinu neslyší rádi, ale já jsem se s žádnými problémy v tomto ohledu nesetkala. Naopak byli všichni milí, a to i v případě, že na ně promluvili rodilí Španělé, jak jsem zaregistrovala.
Něco dobrého...
Jídlo si užije hlavně ten, kdo má rád ryby a mořské „potvory“. Jelikož ani já, ani kamarádka tyhle lahůdky zásadně nejíme, musely jsme si vystačit s jinými dobrotami.
Výborné je třeba sladké pečivo, člověk si může vybrat z řady druhů, tvarů i náplní. Já jsem si asi nejvíc pochutnala na tradičním zákusku „pastel de nata“ – košíčku plněném krémem. A taky pěna s oříšky byla výborná!
Z jídel naslano mě asi nejvíc oslovil „párek v sýru“, vlastně to byla taková malá klobáska velikosti našeho párku, tlustě obalená sýrem a osmažená. Ani místní šunka nebyla špatná.
Výborné bylo víno. Především portské. Dobré bylo jak v červené, tak v bílé podobě, ale červené u mě jasně vede. Prý existuje i růžové, ale na to jsme nikde nenarazily. Ochutnaly jsme také vinho verde – „zelené“ neboli mladé víno. Nebylo špatné, ale na červené portské rozhodně nemělo!
A ještě jednu specialitku nesmím vynechat, a to višňový likér podávaný většinou v kalíšku z hořké čokolády. Byla to vynikající kombinace! Jenom nesmí být moc velké horko, aby se kalíšek neroztekl mezi prsty.
Více informací o portugalské kuchyni naleznete například zde:
• http://www.mundo.cz/portugalsko/kuchyne
• http://cestovani.idnes.cz/portugalska-kuchyne-i-zakusek-musite-umet-vychutnat-p0b-/kolem-sveta.aspx?c=1999M160C02A
Nákupy
Z Portugalska pochází také korkové zboží. Je možné si vybrat například z bot, kabelek nebo náhrdelníků. Rozhodně je to hezký a originální dárek. Já jsem ovšem kvůli velikosti svého zavazadla nakonec zůstala jen u náramku.
Sehnat se dají i moc hezké boty místní provenience – jedny krásné červeno-bílé se mi nakonec přece jen vešly do příruční tašky. Snad i nějakou dobu vydrží. Nakoupit samozřejmě lze i oblečení, a to všechno poměrně levně (v přepočtu často levněji než u nás).
Nákupy si tedy každý určitě užije. A já budu příště počítat s tím, že si musím vzít do Portugalska větší kufr!
Ubytování
Celkem levně se dá sehnat i ubytování. Za nižší cenu samozřejmě nelze počítat s velkým luxusem, ale slušně bydlet se dá i tak.
My jsme si zařídily ubytování mimo centrum, ale zato hned u stanice metra, takže jsme se večer, za celý den utahané, už nemusely nikam daleko vláčet. Nevýhodou byla velikost pokojíku – menší snad už být nemohl a spát jsme musely na manželských postelích. Měl ale aspoň vlastní koupelnu. Pravda, zpočátku nám tam moc netekla teplá voda, ale nakonec se nám ji podařilo zprovoznit. Jen vyprané prádlo moc neschlo.
Jedním z plusů byly „normální“ zásuvky, na jaké jsme zvyklí doma (i když jsem pro jistotu stejně byla vybavená několika různými adaptéry). A připojení k wi-fi bylo v ceně ubytování. Takže plusy nakonec převážily a naše základní kritéria – přijatelná cena a vlastní koupelna – byla každopádně splněna.
Doprava
Už předem jsme samozřejmě měly zjištěnou dopravu z letiště, pochopitelně jsme upřednostnily MHD. Bylo to ale velmi snadné a pohodlné – na letišti totiž končí jedna z linek metra.
Lisabon má vůbec velmi dobrou dopravní síť – 4 linky metra, tramvaje, autobusy, lanovky, příměstský vláček… Spoje veřejné dopravy navíc jezdí poměrně často a na čas, a to jak v Lisabonu, tak i meziměstské. A komu by to nestačilo, může si ještě pronajmout jedno ze speciálních malých vozítek pro turisty, případně si ho najmout i s řidičem.
Kdo by na silnicích očekával dopravní chaos, jaký bývá například v Itálii, bude překvapen. Když chcete přejít ulici, auta okamžitě začnou brzdit a dávají vám přednost. Jediným mínusem jsou na některých místech chodníky – výškou zůstávají na úrovni vozovky a nejsou moc zřetelně označeny, takže nemusíte na první pohled zaznamenat, že už jste na vozovce.
Trochu složitější se může zpočátku zdát systém kupování lístků do metra. Je třeba si nejdřív pořídit kartičku, na kterou se pak (opakovaně) nahrávají jednotlivé jízdenky. Obojí lze koupit v automatech, které jsou na všech stanicích metra. Nejdřív je ovšem třeba nastudovat postup, koupě jízdenky se dost často na první pokus nezdaří. Naštěstí jsou v automatu k dispozici instrukce v angličtině a navíc vždy stojí opodál některý ze zaměstnanců metra, který přispěchá na pomoc, když má turista problém. Jednou mi takovýto pracovník zachránil euro, když mi ho předtím "sežral" automat. Na některých stanicích jsou ovšem také normální pokladny, ale bývají u nich dost fronty.
Kartičku si pak člověk musí hlídat, jednak ji použije k nahrávání dalších jízd (za novou by znovu platil) a jednak je třeba ke vstupu i k výstupu z metra. Trochu mi to připomnělo systém v Budapešti, kde se však jezdí na jednotlivé lístky, které se ukazují kontrolám u východu. V Lisabonu jsou všude turnikety.
A ještě malá perlička na závěr. Až při nástupu do letadla při zpáteční cestě jsme se dozvěděly, že den po našem příletu do Lisabonu začala stávka pilotů TAP Portugal, tedy společnosti, se kterou jsme letěly. A stávka skončila přesně den před naším odletem! My jsme tedy žádný problém neměly, ale řada lidí před námi v Lisabonu uvízla a musela čekat, až je začnou postupně nabírat další lety.
Informace o dopravě v Lisabonu: http://mapa-metra.cz/lisabon/
Další fotky z Lisabonu: http://janinacestach.rajce.idnes.cz/Portugalsko%2C_Lisabon%2C_2015/
