Aristokratka ve varu

Kniha Aristokratka ve varu od Evžena Bočka, pokračování románu Poslední aristokratka, je opět velmi vtipné a i tentokrát jsem se dobře pobavila. Jen mi trochu chyběla nějaká gradace děje, ale třeba nás autor ještě překvapí dalším dílem…

Ukázka z knihy:

Později

Znovu matka. Tentokrát přišla s kompromisem ­– na Miss Aristokratku si nemusím vzít mikroskopické bikiny á la Sharon Stoneová, ale jednodílné plavky, když se stydím za ty svoje „špíčky“.

Odcházím spát do Himmlerova apartmá, kde jsou pancéřované dveře bez kliky.

Později

Otcův dvacetiminutový monolog přes opancéřované dveře probíhal dle následující osnovy:

·        Matka je blbá jak ten její mumifikovaný Pygmej.

·        Chlapi nemají rádi vychrtlé ženské, protože mají dojem, že se v posteli válí s žebříkem.

·        Nejsi tlustá.

·        Jsi hezká a inteligentní.

·        V Karlových Varech bude spousta hezkých, inteligentních a bohatých chlapců.

·        Máme dluhy.

·        Nikdo tě přece nenutí vzít si knížete Schwarzenberga.

·        Kníže Schwarzenberg má syna, který se právě rozvedl.

·        Na Maxe zapomeň – Launové jsou ještě větší žebráci než my.

·        Ty do těch Varů prostě pojedeš.

·        Tak ty do těch Varů nepojedeš?

·        Jsi umíněná a bezcitná mrcha.

·        Do prdele, to je život.

Odkazy:

První díl - Poslední aristokratka

Odkaz na web: http://eshop.knihydobrovsky.cz/eshop-aristokratka-ve-varu-572133.html?gclid=CJj-8d-OqswCFUgq0wodtfkFCg

Článek o knize: http://kultura.zpravy.idnes.cz/rozhovor-evzen-bocek-05l-/literatura.aspx?c=A140310_135421_literatura_ts

 

Poslední aristokratka

O minulých Vánocích mi Ježíšek přinesl prima vtipnou a zábavnou knížku – Poslední aristokratku od Evžena Bočka.

Rodina Kostků žila celkem spokojeně v New Yorku až do chvíle, kdy bylo hraběti Františku Antonínovi v restituci navráceno rodové sídlo, zámek Kostka v Čechách.

Jeho devatenáctiletá dcera Marie, „poslední aristokratka“, formou deníku vypráví, jaké to je, když se vám znenadání převrátí celý život naruby a přestěhujete se do země, kde sice máte své kořeny, ale je pro vás vlastně cizí. Kromě toho rozhodně nejste bohatí Američané, jak si místní obyvatelé naivně myslí. Hrabě Kostka byl do té doby nenápadným učitelem literatury a jeho žena Vivien ženou v domácnosti. Nemáte tedy na údržbu rodinného sídla prostředky a musíte je shánět nejrůznějšími způsoby, které by vás předtím ani ve snu nenapadly. Navíc se ještě máte chovat jako aristokrat, ale moc nevíte, jak na to. K dovršení všeho na zámku straší a Marii hrozí, že řady místních strašidel zanedlouho rozšíří právě ona…

Ukázky z knihy:

Na pohřbení v rodinné hrobce u nás čeká celkem dvanáct Kostků z Kostky, kteří zemřeli v exilu – urny s jejich popelem zabírají skoro polovinu knihovny. S výjimkou psychopatů a masových vrahů jsme nejspíš jediní Američané, kteří mají v bytě kolumbárium.

Dvě hodiny v noci

Ukazuje se, že nejsem tak statečná, jak jsem si myslela. ... Jakkoliv si stále myslím, že strašidla neexistují, přece jsem si pro jistotu namotala na levou ruku růženec a na noční stolek položila kropenku se svěcenou vodou. V případě, že přijde zloděj, vrah nebo psychopat, jsem připravena bránit se mačetou z kabinetu kuriozit.

Pokud by si chtěl někdo udělat obrázek aristokrata na konci dvacátého století a jako vzorový příklad by vzal mého otce, musel by konstatovat, že šlechtic tráví většinu času tím, že učí psy aportovat papuče a prořívá permanentní úzkost z exekuce.

Odkazy:

https://www.kosmas.cz/knihy/171914/posledni-aristokratka/

http://www.databazeknih.cz/knihy/aristokratka-posledni-aristokratka-134832?c=all

Kapitoly z dějin národního úpění

Svět knihy je už sice (hodně) dávno za námi, ale jeden ze svých nejlepších letošních úlovků jsem dočetla teprve nedávno. Kniha Zdeňka Šmída Jak jsme se nedali aneb Kapitoly z dějin národního úpění humornou formou představuje české dějiny i pověsti, od praotce Čecha až po dobu pobělohorskou, a uvádí na pravou míru některé tradované historické mýty.

U knihy jsem se výborně bavila a zároveň jsem v průběhu čtení byla čím dál víc překvapená, jak dobře zná Zdeněk Šmíd české dějiny. Původně jsem ho totiž měla spíš za autora humorných povídek o vodácích, o chození po horách a podobně. Pak jsem zjistila, že historii vystudoval. I tak ale musela být práce na tomto dílku poměrně náročná. A rozhodně se povedlo. Myslím, že bude líbit i čtenářům, kteří zrovna nejsou milovníky historie.

Více informací o knize: http://www.databazeknih.cz/knihy/jak-jsme-se-nedali-aneb-kapitoly-z-dejin-narodniho-upeni-6898

Zdeněk Šmíd: http://cs.wikipedia.org/wiki/Zden%C4%9Bk_%C5%A0m%C3%ADd