Zamýšleli jste se už někdy nad tím, jak by váš život vypadal, kdybyste se v některém z rozhodujících okamžiků vydali jiným směrem? Já ano. Kde bych asi dnes byla, kdybych si třeba zvolila jiný obor studia, kývla na jinou pracovní nabídku, jela (či nejela) do zahraničí nebo zůstala s bývalým partnerem? Nemusí jít ale vždycky o velká životní rozhodnutí, někdy stačí i maličkosti, které váš život stočí úplně jiným směrem.
A právě o tom, o velkých rozhodnutích i o vlivu i zdánlivě nevýznamných událostí na lidský život, vypráví román britské autorky Kate Atkinsonové Život za životem. Hlavní hrdinka Ursula prožívá stále tytéž situace, avšak v nepatrných obměnách, díky kterým je pak celý další vývoj jejího osudu značně odlišný. Navíc mívá velmi často pocit, že tytéž situace už někdy zažila a pokouší se běh různých událostí změnit a napravit. V knize je navíc zachycen život a starosti obyčejných lidí v Anglii v průběhu obou světových válek i dobách míru.
Život za životem je jedna z nejlepších knih, které jsem v poslední době četla.
Další informace o knížce jsou k dispozici např. zde: https://www.kosmas.cz/knihy/194500/zivot-za-zivotem/.
28 listopadu 2015
13 listopadu 2015
Cavtat a Dubrovník
I když současné teploty tomu moc nenasvědčují, podzim je v plném proudu. A já se aspoň na chvilku vracím do horkého léta…
Jsem asi jedním z mála Čechů, kteří nikdy nebyli v Chorvatsku. Tedy až do letošního roku, kdy jsem se rozhodla to „napravit“. Protože mám ráda jak památky, tak moře, vybrala jsem si oblast Dubrovníku. Původně jsem chtěla bydlet přímo ve městě, ale nakonec jsem se rozhodla pro menší městečko Cavtat, které leží nedaleko, a byla to rozhodně dobrá volba.
Zvlášť pokud jde o koupání, je Cavtat vynikající destinace. Míst vhodných k sestupu do moře byla spousta a tak krásně čistou a průzračnou mořskou vodu jsem neviděla snad nikde jinde. Jen bylo třeba dát si pozor na mořské ježky, kterými se to na některých místech jen hemží, a nechodit do vody bosky (ostatně i v obutí musí být člověk obezřetný, protože boty do vody dokážou tito tvorové hravě propíchnout).
Kromě báječného koupání městečko nabízí malebné vyhlídky na moře a okolní hory i příjemné procházky po několika promenádách. Pamětihodností tolik není, zvládnout se dají během jednoho odpoledne. Nejzajímavější z nich jsou františkánský klášter s rajskou zahradou (pokud je ovšem otevřený) a mauzoleum rodiny Račićů nacházející se na pahorku nad městem. Milovník památek si přijde na své především v Dubrovníku, kam se lze velmi snadno dostat – z centra městečka i z pláží tam pravidelně jezdí lodní linky.
Dubrovník sám o sobě je moc hezký, nabízí řadu historických památek a v centru můžete docela dlouhou dobu příjemně bloudit úzkými křivolakými uličkami. Na týden, který jsem v Chorvatsku strávila, by to ale nebylo. Zvlášť když jediná pláž, kterou jsem v okolí města zahlédla, byla spíš malá plážička. Za návštěvu ale město rozhodně stojí.
Pokud jde o jídlo a pití, bylo to trochu slabší, aspoň z mého pohledu. Jelikož ryby ani plody moře nejím v žádné podobě, jídlo jsem si moc neužila. Docela dobré ale byly některé sýry či šunka a velmi zajímavou pochoutkou byla kandovaná pomerančová a citronová kůra. Jako suvenýr jsem domů přivezla mimo jiné citronovou, pomerančovou a dokonce i grapefruitovou marmeládu. A výborný byl především zdejší višňový likér! Víno (ani červené, ani bílé) za moc nestálo, což bylo překvapení, protože jsem se tak nějak domnívala, že v jižních zemích mají dobré víno vždycky. Chyba lávky.
To nejzajímavější ale nakonec! Znáte velkomoravské gombíky? Pokud ano, pak vás asi trochu překvapí, že šperky, které jako by jim z oka vypadly, se v Cavtatu i v Dubrovníku prodávají ve všech zlatnictvích. Většinou v podobě prstýnků, náušnic nebo přívěsků na krk, vyvedených jak ve zlatých, tak ve stříbrných variantách. Pochopitelně jsem neodolala a při nákupu jsem se od prodavačky dozvěděla, že jde původně o knoflíky, které bývaly tradiční ozdobou zdejšího kroje. Zkrátka „gombíky“!
A ještě krátký příběh z naší dovolené.
Další fotky: http://janinacestach.rajce.idnes.cz/Chorvatsko%2C_Cavtat_a_Dubrovnik%2C_2015/
Jsem asi jedním z mála Čechů, kteří nikdy nebyli v Chorvatsku. Tedy až do letošního roku, kdy jsem se rozhodla to „napravit“. Protože mám ráda jak památky, tak moře, vybrala jsem si oblast Dubrovníku. Původně jsem chtěla bydlet přímo ve městě, ale nakonec jsem se rozhodla pro menší městečko Cavtat, které leží nedaleko, a byla to rozhodně dobrá volba.
Zvlášť pokud jde o koupání, je Cavtat vynikající destinace. Míst vhodných k sestupu do moře byla spousta a tak krásně čistou a průzračnou mořskou vodu jsem neviděla snad nikde jinde. Jen bylo třeba dát si pozor na mořské ježky, kterými se to na některých místech jen hemží, a nechodit do vody bosky (ostatně i v obutí musí být člověk obezřetný, protože boty do vody dokážou tito tvorové hravě propíchnout).
Kromě báječného koupání městečko nabízí malebné vyhlídky na moře a okolní hory i příjemné procházky po několika promenádách. Pamětihodností tolik není, zvládnout se dají během jednoho odpoledne. Nejzajímavější z nich jsou františkánský klášter s rajskou zahradou (pokud je ovšem otevřený) a mauzoleum rodiny Račićů nacházející se na pahorku nad městem. Milovník památek si přijde na své především v Dubrovníku, kam se lze velmi snadno dostat – z centra městečka i z pláží tam pravidelně jezdí lodní linky.
Dubrovník sám o sobě je moc hezký, nabízí řadu historických památek a v centru můžete docela dlouhou dobu příjemně bloudit úzkými křivolakými uličkami. Na týden, který jsem v Chorvatsku strávila, by to ale nebylo. Zvlášť když jediná pláž, kterou jsem v okolí města zahlédla, byla spíš malá plážička. Za návštěvu ale město rozhodně stojí.
Pokud jde o jídlo a pití, bylo to trochu slabší, aspoň z mého pohledu. Jelikož ryby ani plody moře nejím v žádné podobě, jídlo jsem si moc neužila. Docela dobré ale byly některé sýry či šunka a velmi zajímavou pochoutkou byla kandovaná pomerančová a citronová kůra. Jako suvenýr jsem domů přivezla mimo jiné citronovou, pomerančovou a dokonce i grapefruitovou marmeládu. A výborný byl především zdejší višňový likér! Víno (ani červené, ani bílé) za moc nestálo, což bylo překvapení, protože jsem se tak nějak domnívala, že v jižních zemích mají dobré víno vždycky. Chyba lávky.
To nejzajímavější ale nakonec! Znáte velkomoravské gombíky? Pokud ano, pak vás asi trochu překvapí, že šperky, které jako by jim z oka vypadly, se v Cavtatu i v Dubrovníku prodávají ve všech zlatnictvích. Většinou v podobě prstýnků, náušnic nebo přívěsků na krk, vyvedených jak ve zlatých, tak ve stříbrných variantách. Pochopitelně jsem neodolala a při nákupu jsem se od prodavačky dozvěděla, že jde původně o knoflíky, které bývaly tradiční ozdobou zdejšího kroje. Zkrátka „gombíky“!A ještě krátký příběh z naší dovolené.
Další fotky: http://janinacestach.rajce.idnes.cz/Chorvatsko%2C_Cavtat_a_Dubrovnik%2C_2015/
09 srpna 2015
Sintra
Hned na nádraží krásné figurální mozaiky věstí, že se návštěvníkům bude v Sintře líbit. Do centra je možné buď dojet autobusem, nebo dojít pěšky. Není to daleko a pěší varianta umožní hezké výhledy na okolní vily a zahrady a případně i návštěvu botanické zahrady. Lákavé mohou být také suvenýry, které se podél cesty prodávají doslova za babku.
Přímo v centru městečka se nachází Palácio Nacional de Sintra, jeden ze
zámků, jež lze v Sintře navštívit. Protože se ale všechno v jednom
dnu stačit nedá, daly jsme s kamarádkou svorně přednost Maurskému hradu a
pohádkovému zámku na kopci nad městem. Ještě předtím jsme si ale prochodily
křivolaké úzké uličky v centru. Tam jsme také poprvé ochutnaly vynikající višňový
likér v kalíšku z hořké čokolády.
Maurský hrad, jak název napovídá, byl původně postaven
Maury, patrně v 9. nebo 10. století. Dochované jsou hlavně hradby, ze
kterých se nabízí krásné výhledy na okolní krajinu. Zajímavé jsou také zvláštní
jámy, o kterých se ale přesně neví, k čemu sloužily.
Od Maurského hradu můžete opět popojet autobusem
k další atraktivní památce, Palácio
Nacional da Pena. Půvabný romantický zámek stojí na kopci na místě
dřívějšího kláštera, který vzal zasvé při zemětřesení v 18. století. Královský
palác zde byl pak vystavěn v 19. století. Za návštěvu samozřejmě stojí i
bohatě zdobené interiéry.
Vzhledem k tomu, že po prohlídce hradu a zámku vám
už asi do večera mnoho času nezbyde, můžete se autobusem dovézt rovnou zpátky
na nádraží.
Co říct závěrem? Snad jen to, že Sintra rozhodně není na
seznamu světového dědictví UNESCO zapsaná nadarmo!
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)