Prohledat tento blog

22 května 2016

Morčacie a kaleráby aneb Nástrahy slovenštiny


Moc ráda jezdím na Slovensko. Zrovna nedávno jsem již po x-té navštívila Bratislavu. Užila jsem si to tam jako vždy, ale to dnes popisovat nehodlám. Napadlo mě totiž zamyslet se trochu nad jazykem našich sousedů.

Slovenštinu ráda poslouchám a téměř pokaždé si ze Slovenska přivezu i nějaké čtivo – jak knihy, tak časopisy. (Většina knih se pochopitelně dá sehnat i v české verzi, ale počíst si v originále je prostě prima.)

Slovenština má ale – přestože to není tak úplně „cizí“ jazyk – i své nástrahy a úskalí. Zejména pro mladší generace, které již nezažily československou televizi a nemají naposloucháno. Mé kolegyni ze Slovenska se dokonce stalo, že se v českém hotelu musela s mladou recepční domlouvat anglicky.

Ti z nás, kteří československou televizi pamatují, však slovenštině většinou porozumí bez problémů a nezaskočí je ani slova jako korčule (brusle), izba (pokoj), obličky (ledviny), smäd (žízeň) či ťava (velbloud). Povětšinou také víme, že slovo drevokocúr (veverka) je smyšlenka a ve slovenštině neexistuje. (Veverka se mimochodem slovensky řekne veverica.)

Občas se ale přece jen stane, že nad některými výrazy zaváháme. Donedávna jsem například neznala slovo žúr, žúrka (party, mejdan). Dalo se ale pochopit z kontextu článku v časopisu. Zaujalo mě také slovo kaleráby. Podobně i tady bylo z kontextu možné vyrozumět, že spojení „tlačiť kaleráby niekomu do hlavy“ znamená ho oblbovat, plést někomu hlavu. Doslova ovšem kaleráby znamenají kedlubny.

Moc se mi také líbí spojení „robiť z komára somára“. Význam asi uhodnete – „dělat z komára velblouda“. Ve slovenštině se jim to dokonce i pěkně rýmuje…  

Zapeklitá situace ovšem může nastat při výběru jídla v restauraci. Tam by případná mýlka mohla být poměrně nepříjemná.

Slova jako „hydina“ (drůbež), bravčové (vepřové) nebo paradajka (rajče) mě nepřekvapila, ta jsem znala, a příliš mě nezaskočily ani špargľové hody. Slovo špargľa jsem sice do té doby neslyšela, ale protože se hody konaly pod širým nebem, bylo na první pohled možné zjistit, že jde o chřest připravený na všechny možné způsoby. 

O něco déle mi trvalo přijít na to, co je to prívarok. Na výběr byl tekvicový (dýňový) či šošovicový (čočkový), což sice dávalo jakousi základní představu a neznělo ani nijak podezřele, ale úplně představit jsem si tento pokrm nedovedla, dokud jsem ho neuviděla na talíři. Šlo o jakousi hustou omáčku smíchanou v jenom případě s dýní nakrájenou na kostičky a ve druhém případě s čočkou. Ve směsi plaval párek a vejce natvrdo. Prívarok na oba způsoby byl ovšem velmi chutný. 

Někdy se ale člověk i vyděsí. Stalo se mi to při mé úplně první návštěvě Slovenska, když jsem na jídelníčku objevila morčacie... V prvním úleku jsem se tehdy domnívala, že snad na Slovensku jedí morčata. Tahle představa mě vyděsila o to víc, že jsem morčata kdysi chovala jako domácí mazlíčky a nedám na ně dopustit. Přivolaný číšník naštěstí znal český ekvivalent, a tak od té doby vím, že se jedná o krůtí maso.

Podobných příkladů by se jistě dala najít celá řada. Jsem tedy zvědavá, na jakou zajímavost narazím příště. 

Další články k tématu: 
http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=5905

Vystavil v
Štítky: , ,
Přihlásit se k odběru: Příspěvky (Atom)